MOTORSPORT: Před dvaasedmdesáti lety se stal Giuseppe Farina prvním mistrem světa Formule 1

Petr Zedník - Neuvěřitelných sedmdesát dva let uplynulo od posledního závodu premiérového ročníku Mistrovství světa Formule 1. Závod, který se odehrál na legendárním chrámu rychlosti v italské Monze, rozhodoval o vítězi celého šampionátu. A byl to boj opravdových velikánu. Na triumf totiž mířili hned tři jezdci automobilky Alfa Romeo Juan Manuel Fangio, Luigi Fagioli a Giuseppe Farina.

V roce 1950 se na okruzích, z velké části tvořených z občanských silnic, po celé Evropě a na jednom okruhu v Americe představili dnes už historické monoposty, které jsou skvosty tehdejší techniky. Alfa Romeo 158, Maserati 4CLT, Talbot T26C, Ferrari 125 nebo Cooper Mark IV. Mezi jezdce, kteří s těmito monoposty závodili, patřili Luigi Fagioli, Louis Rosier, Louis Chiron, Alberto Ascari nebo Juan Manuel Fangio a právě zmiňovaný Giuseppe Farina.

Všichni gladiátoři za volantem, kteří v provizorních helmách bojovali na závodištích s nulovou bezpečností ve velkých rychlostech a s fanoušky okolo, směřovali veškeré své snažení v první sezóně vůbec k poslednímu závodu šampionátu na italském okruhu Autodromo Nazionale di Monza. V dosavadním průběhu sezóny se ale nejsilnějšími zdáli být jezdci továrního týmu Alfa Romeo. Juan Manuel Fangio, Luigi Fagioli a Giuseppe Farina se tak po prvních závodech dostali do čela tabulky jezdců. Při otevíracím závodu sezóny okolo britského letiště Silverstone se radoval Farina a druhý závod ročníku v ikonickém Monte Carlu vyhrál Argentinec Juan Manuel Fangio. Při následném odskočení Formule 1 do Spojených států Amerických na okruh Indianapolis se sice ukázali pouze Američtí jezdci, hned v dalším závodě v Bremgartenu ve Švýcarsku se znovu radoval Ital Farina. V šestém a sedmém podniku sezóny se znovu radoval jezdec týmu Alfa Romeo a znovu to byl devětatřicetiletý Juan Manuel Fangio. Argentinec v červnu 1950 vyhrál na slavném okruhu ve Spa-Francorchamps po startu z druhého místa, následný podnik ve francouzském Reims pak vyhrál stylem start-cíl.

Po závodě ve Francii čekal závodníky už pouze poslední sedmý závod v Monze. S šestadvaceti body vstupoval do závodního víkendu v pozici lídra Argentinec Fangio. Pouze dva body na "El Maestra" ztrácel jeho týmový kolega Luigi Fagioli a se ztrátou čtyř bodů do Itálie přijížděl další Ital a týmový kolega Giuseppe Farina. Fangio měl tak největší příležitost uzmout vůbec první titul v historii Formule 1. Naopak nejméně pravděpodobný byl triumf v šampionátu Giuseppe Fariny.

Do závodu, kterého se zúčastnilo 27 monopostů, startoval z nejlepší pozice Fangio, a to z pole position. Na třetí příčce se pak kvalifikoval "Nino" Farina. Mezi dva týmové kolegy se vešel pouze Alberto Ascari na Ferrari. Na pátém místě na roštu pak stál druhý z celkového pořadí Luigi Fagioli. Velká cena Itálie, která se jela na 6,3 kilometru dlouhém okruhu tvořeném osmi zatáčkami, měla o drama postaráno už na startu.

Do závodu nejlépe odstartoval Giuseppe "Nino" Farina, v závěsu mu byl ale jezdec Ferrari Alberto Ascari. Tým z italského Maranela chtěl ukončit nadvládu Alfy Romeo. Tempo všech jezdců Alfy bylo ale nad síly Ferrari a Ascariho a závod na Monze skončil ve stejných kolejích jako ty předchozí, znovu to byl boj jezdců Alfy Romeo. Do tohoto boje se ovšem nedokázal dostat Juan Manuel Fangio. "El Maestro" od začátku na Farinu ztrácel a jeho naděje definitivně ukončila porucha převodovky ve 23. kole. Fangio to ještě zkoušel s autem svého týmového kolegy Piera Taruffiho. I tento monopost ale potkala porucha, tentokrát motoru, a ve 34. kole musel Argentinec znovu odstoupit. Fangio byl tak z boje o titul pryč a své soky mohl sledovat pouze z boxů.

Stejně jako Fangio i Ascari jednou odstoupil. Také jeho Ferrari dohnala porucha motoru. Legendární rodák z Milána, kterému se později stala samotná trať v Monze osudnou, se ale dokázal do závodu vrátit a nakonec jej i dokončit. Ze startovního pole 27 monopostů se pouze sedmi jezdcům podařilo dojet do cíle. Po odstoupení Fangia tak bylo jasné, že v cíli velmi těžkého závodu v horkých podmínkách Itálie se rozhodne pouze mezi Giuseppe Farinou a Luigim Fagiolim. Šťastnějším z této dvojice byl prvně jmenovaný. Farina si s přehledem dojel pro vítězství ve Velké ceně s náskokem minuty a osmnácti sekund před Ascarim na vypůjčeném Ferrari. Fagioli pak dokončil závod na třetí příčce se ztrátou minuty a třiceti pěti sekund na vítěze. Osm bodů za první místo tak bylo v rukou Fariny a společně s odstoupením Fangia a s třetím místem Fagioliho to stačilo na vítězství v celém šampionátu.

Díky vítězství v Monze se Giuseppe "Nino" Farina navždy zapsal jako vůbec první šampion mistroství světa Formule 1. Ve své další kariéře si Italský závodník připsal dohromady 35 startů do velkých cen v monopostech Alfa Romeo, Ferrari a Lancia. Poslední vítězství si rodák z Turína připsal ve Velké ceně Německa na slavném okruhu Nürburgring Nordschleife pod hradem Nürburg. Poslední závod v mistrovství světa Formule 1, do kterého se přihlásil, pak byl v sezóně 1956 Indianapolis 500. Tehdy již padesátiletý závodník se ovšem do hlavního závodu nekvalifikoval.

I Farinova smrt byla s puncem Formule 1. V roce 1966 se jel Farina podívat na Velkou cenu Francie a také zde natáčet slavný film Grand Prix. Při své cestě na okruh Reims ale Farina v Savojských Alpách nezvládl řízení svého auta, narazil do telegrafního sloupu a na místě zemřel. Vítěz závodu na Masarykově okruhu v Brně roku 1934 Farina se tak dožil pouhých devětapadesáti let. I přes brzké úmrtí je "Nino" Farina navždy v mysli mnohých motorsportových fanoušků a je také součástí čtyřiatřicetičlenné skupiny mistrů světa Formule 1 společně se jmény jako Michael Schumacher, Lewis Hamilton, Alain Prost nebo jeho týmový kolega Juan Manuel Fangio.